Harryho psí blog

V noci na dnešek tu napadla trocha sněhu. Příliš málo pro radost dětí, ale dost pro radost mou. Sice se v něm neválím jako za mlada, ale pro mne je sníh důležitý tím, že je to vlastně voda k pití, tedy ke žraní, pro mne pochoutka. Jak napadne sníh, končím s pitím vody ze dvou misek, co mi připravují páni. Na řadě je sníh. Tak báječně chutná, zvlášť čerstvě napadený, tak báječně se rozplývá na psím jazyku, ovšem není také špatné přímo ho polykat. To je bašta, které neodolám (lidi prý většinou sníh nejedí, říkal mi můj pán, no, komu není rady...). Dobře kdysi u nás postavili podezdívku pod plot. Má totiž po celé délce schůdek, rantl se tomu myslím říká, a z něj se mi krásně sníh sbírá do tlamy. Ostatně to zde vidíte na fotce.