Harryho psí blog

Je sobota ráno a já už nemůžu dospat. Miluju sobotu a neděli, protože miluju procházky. A na ně chodí se mnou právě v sobotu a v neděli poránu můj druhý pán Štefan. Miluju Štefana, ale nemiluju jeho snahy držet mne stále na vodítku a nutit mne k pomalejšímu kroku. Takže ho táhnu největší silou, co zmůžu, abychom byli co nejdřív v lese. Tam je to pro mne nejlepší, tam si teprve počtu ty pravé psí noviny. To je pachů a vůní, to je informací, to jsou ty pravé psí noviny, které miluju. Ani v lese mne však Štefan nepouští z vodítka, přece jen jsou tam, jak říká můj pán Jirka, klíšťata a ozbrojení myslivci... Možná jste mne už někdy poránu potkali, takže se nedivte, jak za mnou můj pán Štefan vlaje. To když jdeme tam. Cestou zpátky už tolik netáhnu, domů se mi zas až tak nechce, abych se hnal. Takže teď si ještě chvilku schrupnu a protože jsem pes, mám rád ve všem pevný řád, a tak před osmou ráno začnu zvenku poštěkávat na mé pány, aby mne pustili dovnitř, abych mohl dorážet na Štefana, aby už konečně vzal to vodítko do ruky...