Harryho psí blog

Můj pán a panička dělí rohlíky (myslím ty obyčejné, ne tmavé) na gumové a drobivé. Jiné se prý už nedělají. Já je dělím na jedlé a jedlé (sežeru totiž všechny). Prý jsem pes nežravý (jídla na stolech mých pánů si nevšímám) a v jídle konzervativní (žeru jen to, co znám), ale rohlík, to je moje láska, kterou nikdy nepohrdnu. Fakt je, že ty gumové se lépe loupou na zatočené plátky, ale jak říkám, sežeru každý rohlík, co mi páni nabídnou. Housku však ne, ty mi nechutnají (pánům to bylo divné, ale je to jednoduché - housky nemají ten tvar, který se mi tak dobře drží v tlapách). Prý se kdysi dělaly rohlíky křupavé, vypečené, se solí a mákem, ale to je mi jedno, já mám rád všechny, i ty dva tři dny staré. Jak by vám moji páni potvrdili, dělám si tak jednou za 10 dní půst, kdy nežeru mé obvyklé krmě, ale rohlík, ten si dám i v takový den. Kdo by takové pochoutce odolal, že... Rohlíku dám přednost i před opečeným špekáčkem. Proto mi doma někdy říkají Rohlíkový Harry. (Na fotce vidíte, že nejraději mám rohlík na klíně mé paničky. Ráda mne chovala jako štěně, já byl rád taky a to mi zůstalo, i když jsem pak poněkud vyrostl, že se mi do klína vejdou jen přední packy a paničku za mnou už skoro nevidět...)